Vandr 2007
Tedy dalo by se říci, že
spíš jenom takovej
malej vandřík, neboť od počátku byl
plánován jen od čtvrtka do soboty.
Kam se vlastně letos pojede, jsme se rozhodovali až na poslední chvíli, a to na základě předpovědi počasí. Původně jsme totiž chtěli jeti na Šumavu, kde mimo jiné provozuje penzion Vojtův kamarád Roman Černý, čehož jsme hodlali eventuelně i využít. Leč nejenom že Roman byl tou dobou kdesi v zahraničí, ale hlavně předpověď počasí pro oblast Šumavy byla pro náš záměr hodně nepříznivá. A tak jsme dali na numerické modely a vyrazili jsme do okolí Telče, kde mělo údajně pršet nejméně.
Odjezd byl opět poněkud komplikovaný,
když
tentokrát v tom měl prsty Vojta.
Časnější autobus z Flórence
hned zavrhl,
neboť to prý nestíhá a ten
pozdější
zmeškal, protože v době jeho odjezdu byl na
nádraží Na Knížecí :-)
Takže jsme nakonec
museli jet vlakem z Willzoňáku.
Cestu jsme si opětovně krátili mariášem, jenom nám trochu chyběl jídelní vůz v soupravě.
Po přestupech v Jihlavě, kde jsme navštívili jakýsi bárek poblíž nádraží a kde jsme si dali pivko a párky a v Kostelci u Jihlavy, jsme vystoupili v Třešti, městečku vzáleném asi 15 km od Telče. Zde jsme nejdříve navštívili restauraci uprostřed sídliště, v níž jsme i povečeřeli. Později jsme se přesunuli do zdejší bowlingárny, kde jsme pobyli až téměř do zavírací doby a kolem druhé hodiny jsme se uchýlili ke spánku v závětří zdejšího kostela.
Ráno jsme se nejdříve podívali na dřevořezání, které probíhalo na náměstí a posléze jsme zašli do Plzeňské restaurace na snídani a hlavně využít jejich toalet. Na odchodu jsme se poněkud zdrželi při sledování tenisového souboje mezi Nadalem a naším Berdychem. Ale ani jsme zápas nedokoukali do konce, neboť výsledek byl zřejmý již dlouho před tím.
Nakonec jsme ale přeci jenom vyrazili na pochod. Kolem zdejšího židovského hřbitova a podél rybníka Valcha jsme směřovali na hrad Roštejn. Po jeho prohlídce jsme pokračovali dál směrem na Telč. Ale hned v první obci pod hradem, která se jmenovala Doupě, jsme narazili na neuvěřitelnou hospůdku, kde mimo jiné čepovali 4 druhy piva. A protože obsluha byla milá, pivo dobré a místňáci přívětiví, zdrželi jsme se tu opět až do téměř zavírací doby. Vojta sice odešel o něco dříve, ale naštěstí ne moc daleko, takže rozestlávajíce si na místním dětském hřišti, objevili jsme ho spícího v hokejové brance.
Druhý den ráno jsem jakožto první probuzelý využil ač poněkud studené, přesto vcelku čisté vody zdejšího rybníka k omytí svého těla. Později jsme pokračovali v pochodu směrem na Telč s tím, že si někde cestou rozděláme oheň a posnídáme ďábelské maso s fazolí, které jsme si hodlali v kotlíku nejenom ohřát, ale i vylepšit nějakou cibulkou a špíčkem. A tak jsme na hrázi u rybníčka poblíž obce Volevčice, hned vedle golfového hřiště rozbili tábor a dali se do příprav ohniště. Když bylo vše přichystáno, uvědomili jsme si, že nikdo z nás nemá sirky ani jiný zapalovač, a tak jsme byli nuceni snísti připravenou směs studenou :-)
Další zastávku jsme udělali až u Roštejnského rybníka na plovárně. Posléze jsme již dorazili do Telče, jejíž úchvatné náměstíčko jsme si samozřejmě také prohlédli a za zvuku klaksonů jsme pokračovali zkrz město směrem k vlakovému nádraží. (Těch klaksonů bylo hodně proto, že bylo 7.7.2007 a tudíž spousty nešťastníků si na toto datum naplánovalo svatbu :-)
V restauraci poblíž nádraží jsme si dali pivko, ale ani nám nebylo dáno ho vypít v klidu, neboť jsme zjistili, že nám co nevidět má jet vlak. Ale mohli jsme v klidu dopít, kdybychom si uvědomili, že partnerem nám budou České dráhy. Pěti minutové zpoždění na odjezdu ale nakonec byl čajíček proti 90 minutovému zpoždění na přestupu v Kostelci u Jihlavy. A tak jsme si došli do asi jeden km vdálené hospůdky na oběd a v klidu se vrátili zpět na nádraží, odkud jsme pak pokračovali v cestě domů. Za zmínku již asi stojí jen cikánská rodina přisednuvší do našeho coupé a pár piveček po vystoupení v Praze Libni. Tím byl tento vandřík zakončen, když jsme se rozešli na své autobusy.
A na závěr opět pár fotografií .
Kam se vlastně letos pojede, jsme se rozhodovali až na poslední chvíli, a to na základě předpovědi počasí. Původně jsme totiž chtěli jeti na Šumavu, kde mimo jiné provozuje penzion Vojtův kamarád Roman Černý, čehož jsme hodlali eventuelně i využít. Leč nejenom že Roman byl tou dobou kdesi v zahraničí, ale hlavně předpověď počasí pro oblast Šumavy byla pro náš záměr hodně nepříznivá. A tak jsme dali na numerické modely a vyrazili jsme do okolí Telče, kde mělo údajně pršet nejméně.
Odjezd byl opět poněkud komplikovaný,
když
tentokrát v tom měl prsty Vojta.
Časnější autobus z Flórence
hned zavrhl,
neboť to prý nestíhá a ten
pozdější
zmeškal, protože v době jeho odjezdu byl na
nádraží Na Knížecí :-)
Takže jsme nakonec
museli jet vlakem z Willzoňáku. Cestu jsme si opětovně krátili mariášem, jenom nám trochu chyběl jídelní vůz v soupravě.
Po přestupech v Jihlavě, kde jsme navštívili jakýsi bárek poblíž nádraží a kde jsme si dali pivko a párky a v Kostelci u Jihlavy, jsme vystoupili v Třešti, městečku vzáleném asi 15 km od Telče. Zde jsme nejdříve navštívili restauraci uprostřed sídliště, v níž jsme i povečeřeli. Později jsme se přesunuli do zdejší bowlingárny, kde jsme pobyli až téměř do zavírací doby a kolem druhé hodiny jsme se uchýlili ke spánku v závětří zdejšího kostela.
Ráno jsme se nejdříve podívali na dřevořezání, které probíhalo na náměstí a posléze jsme zašli do Plzeňské restaurace na snídani a hlavně využít jejich toalet. Na odchodu jsme se poněkud zdrželi při sledování tenisového souboje mezi Nadalem a naším Berdychem. Ale ani jsme zápas nedokoukali do konce, neboť výsledek byl zřejmý již dlouho před tím.
Nakonec jsme ale přeci jenom vyrazili na pochod. Kolem zdejšího židovského hřbitova a podél rybníka Valcha jsme směřovali na hrad Roštejn. Po jeho prohlídce jsme pokračovali dál směrem na Telč. Ale hned v první obci pod hradem, která se jmenovala Doupě, jsme narazili na neuvěřitelnou hospůdku, kde mimo jiné čepovali 4 druhy piva. A protože obsluha byla milá, pivo dobré a místňáci přívětiví, zdrželi jsme se tu opět až do téměř zavírací doby. Vojta sice odešel o něco dříve, ale naštěstí ne moc daleko, takže rozestlávajíce si na místním dětském hřišti, objevili jsme ho spícího v hokejové brance.
Druhý den ráno jsem jakožto první probuzelý využil ač poněkud studené, přesto vcelku čisté vody zdejšího rybníka k omytí svého těla. Později jsme pokračovali v pochodu směrem na Telč s tím, že si někde cestou rozděláme oheň a posnídáme ďábelské maso s fazolí, které jsme si hodlali v kotlíku nejenom ohřát, ale i vylepšit nějakou cibulkou a špíčkem. A tak jsme na hrázi u rybníčka poblíž obce Volevčice, hned vedle golfového hřiště rozbili tábor a dali se do příprav ohniště. Když bylo vše přichystáno, uvědomili jsme si, že nikdo z nás nemá sirky ani jiný zapalovač, a tak jsme byli nuceni snísti připravenou směs studenou :-)
Další zastávku jsme udělali až u Roštejnského rybníka na plovárně. Posléze jsme již dorazili do Telče, jejíž úchvatné náměstíčko jsme si samozřejmě také prohlédli a za zvuku klaksonů jsme pokračovali zkrz město směrem k vlakovému nádraží. (Těch klaksonů bylo hodně proto, že bylo 7.7.2007 a tudíž spousty nešťastníků si na toto datum naplánovalo svatbu :-)
V restauraci poblíž nádraží jsme si dali pivko, ale ani nám nebylo dáno ho vypít v klidu, neboť jsme zjistili, že nám co nevidět má jet vlak. Ale mohli jsme v klidu dopít, kdybychom si uvědomili, že partnerem nám budou České dráhy. Pěti minutové zpoždění na odjezdu ale nakonec byl čajíček proti 90 minutovému zpoždění na přestupu v Kostelci u Jihlavy. A tak jsme si došli do asi jeden km vdálené hospůdky na oběd a v klidu se vrátili zpět na nádraží, odkud jsme pak pokračovali v cestě domů. Za zmínku již asi stojí jen cikánská rodina přisednuvší do našeho coupé a pár piveček po vystoupení v Praze Libni. Tím byl tento vandřík zakončen, když jsme se rozešli na své autobusy.
A na závěr opět pár fotografií .